Vlastimil Peška

PŘEVÝBORNÁ HISTORIE O BENÁTSKÉM KUPCI

                                               aneb

Kabaret věkem zaprášený, leč navýsost aktuální

( volně dle W.Shaekespeara, G. Fiorentina, J.N.Nestroye,ale převážně dle sebe sepsal a hudbu zkomponýroval  Vlastimil Peška, písně texty opatřil Jaroslav Wykrent)         

Vašek: 2.  Určitě situace, kdy jsem se zakecal a zapomněl nastoupit, načež pan režisér pronesl naprosto klidným hlasem: "Mistře, nechtěl byste si tam jít střihnout tu repličku?!" Marek M.: 1. Na potápěče, ale toho jsem brzo nechal, vana nebyla dost hluboká. 2.  Já se bavím od začátku do konce. 3.  Poznám. Ale podle jeho výrazu se nám nedaří nikdy. Michal N.: 2. Všechny variace etudy na téma: „Já jsem ti říkal, že to bude hnědé, a ne zelené“. Štěpán: 2. Když Shylockovi při kankánu ruply kalhoty skoro na dvě půlky. :-) 3.  Poznám, protože se buďto usmívá, nebo má nevraživý pohled. :-) Marek Š.: 1. Na maminku a tatínka... a myslím, že jsem se role tatínka ujal pokaždé zodpovědně :-) Michal M.: 2.  Když jsme zkoušeli scénu před začátkem soudu, kdy policajt kontroluje listiny, má se objevit v zadním plánu další postava zahajující soud, avšak nešel nikdo. Po chvíli, co jsme třikrát zkontrolovali podpis, našli i razítko, vymysleli hodinu začátku, vyřešili porouchané hodinky... soud konečně začal. 3. Nepoznám režisérův výraz, když se mi nedaří, mně se přece daří stále JMíša K.: 1. Mládí jsem trávila v jedné ruce s hokejkou a v druhé s autíčkem. 2. Nejvíce asi Vaškovy průpovídky při zkoušení, např.: „Martine, musíš to udělat tak a tak. Jo, a mimochodem, máš tu šušeň.“ Táňa: 1. Na prodavačku. 2.  Improvizace. Zuzana:1. Nejraději? Se žlutým bagrem a s autíčkama :-) Na holku nezvyklé, ale já taková prostě byla :-) 3. Ano, jeho výraz mluví za vše :-) Radka: 1. Na prodavačku, nebo s angličákama. 3. Samozřejmě, pan režisér má výraznou mimiku. Tereza: 2.  Nejvíce? Seznamování se s vyššíma ročníkama. Simona: 1. Jako malá jsem si nejraději hrávala asi na popeláře, vždycky jsem doma udělala nepořádek a pak to uklízela a jakože odjížděla s tím jejich úžasným autem, na kterém stojí- to mě vždycky strašně fascinovalo. :-)Stáňa: 1. Jako malá jsem si hrála na maminku. Naštěstí mě to rychle opustilo.Emília: 1. Jako malá jsem si hrozně ráda s kamarády z ulice hrávala na rodinku, ať už na pískovišti, které měl jeden kluk, nebo v našem super bunkru, které jsme každé léto společně vylepšovali. Kristýna: 2. Když jsme byli na soustředění ve Štítné, tam se na nás chvíli dívaly slečny z té školy, kde jsme byli ubytovaní, a na otázku, která scéna se jim líbila nejvíce, odpověděly jednohlasně "Tam, kde si ti kluci sundávali gatě". :-) Martin: 1. Na detektivy, byla to sranda. Honza: 1. Nejvíce mě bavily převleky. Rád jsem si oblékal oblečení dospělých a hrál jsem si na dospělé. Největší zásobárnou kostýmů byl mamčin a babiččin šatník. Bravurně jsem např. zvládal chůzi na podpatcích. Dominik: 1.Rád vzpomínám, jak jsem si hrával na obchod. Jediní nakupující byli děda s babičkou, kteří se postupně střídali třeba celé odpoledne. :-)2.  Když se při zkoušce ve dveřích auly najednou zjevila družina hasičů a my nevěděli, co se děje. Nakonec jsme zjistili, že to bylo nějaké cvičení. Dan: 1. Na četníky a zloděje. Bára: 1. Nejradši jsem si hrávala na obchod. Ráda jsem ostatní „kasírovala“. :-) 3.Když pan režisér použije při oslovování někoho z nás zdrobnělinu jména dotyčného, vím, že je něco blbě. :-)